Učíš se němčinu už několik let, máš za sebou školní výuku, možná i pár jazykových kurzů, a v telefonu ti pořád svítí aplikace, která ti připomíná, že už jsi tři dny neprocvičoval/a slovíčka. Když ale přijde na skutečný rozhovor, najednou máš pocit, že jsi zase na úplném začátku. V hlavě hledáš správná slova, přemýšlíš nad gramatikou a než ze sebe dostaneš první větu, druhý člověk už dávno přešel k dalšímu tématu.
A možná tě na tom nejvíc štve, že němčině věnuješ čas, ale pořád nemáš pocit, že se někam posouváš. V učebnici zvládneš doplnit správnou koncovku, slovíčka při procvičování bezpečně poznáš, jenže při skutečné konverzaci jako by se ti všechno vykouřilo z hlavy.
Pokud máš pocit, že se už roky točíš v kruhu věčného začátečníka, nemusí to znamenat, že na jazyky nemáš talent. Možná ses jen dostal/a do fáze, kdy potřebuješ trochu změnit způsob, jakým se učíš.
Pojďme se podívat na tři časté důvody, proč se tohle při učení němčiny stává a co můžeš udělat, aby ses konečně začal/a cítit jistěji i ve chvíli, kdy máš německy opravdu mluvit.
1. Narazil/a jsi na fázi, kdy pokrok přestává být tolik vidět
Možná už jsi někdy slyšel/a pojem intermediate plateau, tedy pomyslná plošina, na kterou se člověk při učení cizího jazyka může dostat. Nejčastěji se o ní mluví v souvislosti se středně pokročilými studenty, kteří už mají za sebou základy, ale pořád se jim nedaří posunout na vyšší úroveň.
V začátcích bývá pokrok krásně viditelný. Jeden týden se naučíš představit, další už zvládneš objednat jídlo v restauraci a za nějakou dobu dokážeš popsat, co jsi dělal/a o víkendu. Každá nová dovednost ti přinese příjemný pocit, že už toho umíš zase o kousek víc.
Jenže jakmile se dostaneš přibližně na úroveň A2 nebo B1, začne se situace trochu měnit. Už ti nestačí znát několik základních vět. Chceš vyjádřit vlastní názor, vysvětlit složitější situaci nebo se přirozeně zapojit do rozhovoru, ve kterém se témata střídají rychleji, než stíháš přemýšlet.
A právě v tu chvíli si můžeš začít mnohem více uvědomovat rozdíl mezi tím, co chceš německy říct, a tím, co zatím skutečně dokážeš vyjádřit.
To ale ještě neznamená, že se tvoje němčina nezlepšuje. Jen se učíš zvládat náročnější situace, ve kterých už samotná znalost základních frází nestačí.
Co s tím? Zkus si začít všímat i menších pokroků, které bys dříve možná přehlédl/a. Rozumíš dnes podcastu o něco lépe než před měsícem? Dokážeš při rozhovoru použít frázi, kterou ses nedávno naučil/a? Nebo už nepotřebuješ tolik času na sestavení věty, nad kterou bys dříve přemýšlel/a celou věčnost?
Právě takové drobnosti ti mohou ukázat, že se němčina postupně posouvá správným směrem, i když zatím nemáš pocit, že bys mluvil/a úplně plynule.
2. Německá gramatika ti při mluvení hází klacky pod nohy
Ach, ta německá gramatika. Člověk si chce jen objednat kávu nebo říct, co dělal o víkendu, ale v hlavě mu mezitím běží celá porada o tom, jestli má použít správný člen, pád a koncovku přídavného jména.
Pokud máš při mluvení podobný pocit, rozhodně v tom nejsi sám/sama.
Němčina má několik gramatických pravidel, která mohou být pro české mluvčí při spontánním rozhovoru náročná. A přestože jim při vyplňování cvičení třeba docela dobře rozumíš, jejich používání v běžné konverzaci vyžaduje trochu jiný druh tréninku.
Gramatický rod a pády
V němčině se setkáš se třemi gramatickými rody: der, die, das. Jenže zapamatovat si správný člen je teprve začátek. Při tvoření vět se členy mění podle pádu a do toho se přidávají ještě koncovky přídavných jmen nebo vazby jednotlivých předložek.
Možná přesně víš, že se říká der Mann, ale když chceš říct, že jsi nějakého muže potkal/a, musíš si vzpomenout na tvar den Mann.
A když podobných rozhodnutí potřebuješ během jedné věty udělat hned několik, není divu, že ti její sestavení chvíli trvá.
Německý slovosled
Dalším oblíbeným oříškem bývá německý slovosled. Hlavně ve chvíli, kdy se pustíš do delších vět a zjistíš, že sloveso, které chceš použít, musí počkat až na samotný konec.
Například ve větě „Ich weiß, dass ich morgen arbeiten muss.“ (Vím, že zítra musím pracovat.) se slovesa ve vedlejší větě přesouvají na konec. A pokud na podobnou konstrukci ještě nejsi zvyklý/á, můžeš se během mluvení snadno zamotat.
Problém často není v tom, že bys gramatiku vůbec neznal/a. Jen ji zatím nemáš dostatečně procvičenou v běžném mluvení.
Co s tím? Nesnaž se při každém rozhovoru kontrolovat úplně každou koncovku. Raději si připrav několik vět a frází, které se ti pravidelně hodí, a zkoušej je používat v různých situacích.
Pokud například v práci často potřebuješ říct, že něco musíš dokončit, nauč se rovnou celou větu „Ich muss das heute noch erledigen.“ (Musím to ještě dnes vyřídit.)
Postupně můžeš měnit jednotlivá slova a vytvářet další podobné věty. Díky tomu si začneš zvykat na správnou stavbu věty a při mluvení už nebudeš muset všechno skládat úplně od začátku.
3. Strach z chyb ti brání používat to, co už umíš
Možná máš za sebou desítky hodin němčiny, znáš spoustu slovíček a při čtení německého textu se docela dobře orientuješ. Jenže jakmile máš německy promluvit před někým dalším, najednou máš v hlavě úplně prázdno.
Co když použiješ špatný člen? Co když ti druhý člověk nebude rozumět? A co když se tě zeptá na něco, na co nebudeš umět odpovědět?
Než se naděješ, raději odpovíš jedním slovem, přejdeš do češtiny nebo se rozhovoru úplně vyhneš.
Strach z chyb může být při učení němčiny mnohem větší překážkou než samotná gramatika.
A někdy si ho s sebou neseme už ze školy, kde jsme byli zvyklí na to, že každá nesprávná koncovka znamenala červenou opravu v sešitě.
Jenže při běžné komunikaci je hlavním cílem domluvit se. Pokud například v restauraci použiješ špatný člen, ale obsluha pochopí, co si chceš objednat, rozhovor může úplně normálně pokračovat.
Samozřejmě to neznamená, že na gramatice nezáleží. Pokud se chceš v němčině zlepšovat, je dobré na chybách postupně pracovat. Nemusíš ale čekat, až budeš mluvit bezchybně, abys vůbec začal/a.
Co s tím? Začni si vytvářet příležitosti k mluvení v prostředí, kde se cítíš příjemně a nemusíš se bát každé chyby.
Můžeš si nahlas popisovat, co právě děláš, zkusit si krátký rozhovor s lektorem nebo se domluvit s někým, kdo se němčinu také učí.
Dobré je připravit si i několik záchranných frází, které ti pomohou ve chvíli, kdy se během konverzace zasekneš:
- „Wie sagt man das auf Deutsch?“ (Jak se to řekne německy?)
- „Kannst du das bitte wiederholen?“ (Můžeš to prosím zopakovat?)
- „Ich weiß nicht genau, wie ich das sagen soll.“ (Nevím přesně, jak to mám říct.)
- „Einen Moment, ich muss kurz überlegen.“ (Moment, musím se na chvíli zamyslet.)
Právě takové věty ti mohou dodat větší jistotu, protože víš, že se dokážeš v rozhovoru zorientovat, i když ti zrovna vypadne nějaké slovíčko.
A hlavně si pamatuj, že chyba při mluvení není důvod rozhovor ukončit. Je to příležitost zjistit, co si můžeš příště říct o něco lépe.
Závěr: Možná už nejsi začátečník, jen potřebuješ začít používat to, co umíš
Pokud se němčinu učíš už několik let a pořád máš pocit, že se nedokážeš posunout dál, zkus se na chvíli zamyslet nad tím, jak vlastně tvoje učení vypadá.
Možná trávíš spoustu času procvičováním gramatiky, ale téměř vůbec nemluvíš. Nebo se snažíš naučit příliš mnoho věcí najednou a potom máš pocit, že si z nich vlastně nic nepamatuješ.
Ať už je tvůj důvod jakýkoli, nemusíš se hned vracet na úplný začátek a znovu procházet všechno od první lekce. Možná už máš mnohem více znalostí, než si sám/sama uvědomuješ. Jen potřebuješ najít způsob, jak je začít aktivně používat.
Vyber si proto jednu věc, kterou chceš v následujících dnech změnit. Můžeš začít tím, že si každý den řekneš několik vět nahlas, vybereš si jedno konkrétní téma nebo se při nejbližší příležitosti pokusíš německy promluvit, i když si nebudeš každou koncovkou úplně jistý/á.
Nemusíš umět německy dokonale, abys mohl/a mít radost z toho, co už zvládáš. Každý rozhovor, při kterém se dokážeš domluvit o něco jistěji, i každá nová fráze, kterou použiješ bez dlouhého přemýšlení, se počítá.
A pokud máš pocit, že už se v němčině příliš dlouho točíš na jednom místě, možná právě teď nastal čas přestat donekonečna opakovat to, co už znáš, a začít s tím konečně něco dělat.
Protože tvoje němčina možná nepotřebuje další nový začátek. Možná jen potřebuje dostat více prostoru v běžném životě.
Mávám na tebe od německých knížek a rozposlouchaných podcastů,
